Pokud jste nedávno projížděli dubajskou čtvrtí Deira, asi víte, že Clock Tower již brzy oslaví své 50. narozeniny. Stojí jako ocelový pomník na silničním ostrůvku, uprostřed prvního kruhového objezdu, který byl postaven v tomto městě.

Pokud budete přijíždět od letiště, pojedete po ulici Al Maktoum Road a na kruhovém objezdu vyjedete hned prvním směrem na pravou stranu na Abu Baker Al Siddique Road, pak rovně opět po Al Maktoum Road, doleva na Umm Hurair Road a budete pokračovat ve směru k mostu Al Maktoum Bridge.

Historie této stavby je opravdu výjimečná a plná překvapení. Hodiny samotné byly darem od tehdejšího vládce Doha v Kataru, synovce tehdejšího vládce Dubaje, šejka Rašída Al Maktouma. Šejk nejdřív nevěděl, co si má s takovým darem počít, ale pak pověřil rakouského diplomovaného inženýra Bularda, aby našel nějaké důstojné místo pro tyto hodiny.

Musíme si uvědomit, že tehdy byl zmíněný kruhový objezd prakticky uprostřed pouště, daleko od vlastního města. Věž pro hodiny navrhl již zmíněný inženýr Bulard a postavil ji spolu s místními pracovníky. Dnes jde bezesporu o jednu z nejznámějších pamětihodností celé metropole.

A kdo je vlastně ten inženýr Bulard? Od roku 1958 byl vedoucím pobočky rakouské stavební firmy "Ed. AST & Co" a pracoval pro její dceřinou společnost Overseas AST v Dubaji. Roku 1963 ze společnosti odešel a usadil se právě v Dubaji jako architekt. Mezi jeho nejznámější projekty patří kromě Clock Tower i dubajská zoo, palác Zaabil Palace, zoo v Al Ainu a mnoho dalších staveb.

Stavba měla ale i několik problémů. Třeba také vůbec nemusela stát. Měla být totiž postavena ze železobetonu, ale v té době nebyl žádný způsob, jak připravit beton z písku a ze štěrku, kde by se nevyskytovala vůbec žádná sůl. Sůl totiž v průběhu několika let začne chemicky reagovat a beton zničí, a železobeton na počátku 60. let minulého století zdaleka nedosahoval té kvality, která je běžná dnes.

Nicméně v roce 1972 začala praskat věž a korodovaly ocelové výztuže, a tím vlastně započala unikátní záchranná operace. Smlouva o sanaci byla opět uzavřena s rakouskou společností Overseas AST, a ta posléze provedla veškeré sanační práce do prosince roku 1977.

Současně byly vyměněny i hodiny, protože je sice každý mohl vidět, ovšem již se nedal přečíst čas. Už totiž dosloužily. Takže hodiny, které tu můžete vidět dnes, nejsou už ty původní, ale pocházejí z roku 1977. I v současné době je věž postupně renovována, a sice za použití zcela nových materiálů. Dostala novou povrchovou vrstvu, která by ji měla chránit před výfukovými zplodinami automobilů.

Další, ale menší "problém" stavby spočívá v tom, že se nedá pozorovat z blízkosti. Můžeme ji ale dobře spatřit z dálky a zřejmě žádná jiná stavba v Dubaji není tak slavná, jako právě tato věž s hodinami.

Věž Clock Tower se pro město Dubaj stala opravdu nepostradatelnou a pro některé obyvatele představuje dokonce i jakousi historickou památku, která vítá cestující přijíždějící z letiště svým skutečně neobvyklým vzhledem.